Pojem dluhopis se, v posledních měsících, objevuje čím dál častěji, ale ne všichni si plně uvědomují jeho význam. Následky, které může neuvážené investování do dluhopisů způsobit, přitom mohou být nedozírné. A jak vlastně tato dluhopisová investiční chiméra vznikla?

V České republice se dluhopisy rozšířily za Rakouska-Uherska díky vzniku Pražské burzy pro zboží a cenné papíry v roce 1873. Problém nezajištěných rizikových firemních dluhopisů se ale táhne až od roku 2012, kdy ČNB, ve spolupráci s ministerstvem financí, rozvolnila trh s dluhopisy. Od té doby nemají emitenti povinnost nechat si schvalovat emisní podmínky Českou národní bankou, čehož se za ta léta naučili obratně využívat. Díky agresivnímu marketingu řady společností a příslibům vysokého zhodnocení, se z nezajištěných firemních dluhopisů stal, postupem času, nebezpečný fenomén, který má dopad hlavně na drobné, nezkušené investory.

„Jde totiž o vztah mezi investorem a emitentem cenných papírů, do něhož veřejnoprávní moc nezasahuje. Kdyby emitent zkrachoval, investor se dostane ke svým penězům klasickými soukromoprávními prostředky. Tedy v rámci konkurzního řízení nebo žalobami a prostřednictvím soudů, v případě, že by šlo nebo mohlo jít o podvod,“ uvedl někdejší ředitel odboru Legislativy finančního trhu ministerstva financí, Michal Franěk.

Řada spekulantů navíc obratně využívá zákonnou výjimku pro emise do 25 mil. korun nebo 150 investorů, které nemusejí mít prospekt České národní banky. Krom toho často záměrně nezveřejňují účetní závěrku v obchodním rejstříku, aby se investor neměl možnost dozvědět, jak si jejich společnost reálně vede.

Dlužní úpis v moderním pojetí

Nezajištěný firemní dluhopis není nic jiného než dlužní úpis k nekryté půjčce, který vystaví dlužník (emitent) svému věřiteli (investorovi). To, jakým způsobem a s jakým úrokem budou dluhopisy splaceny, upravují emisní podmínky, na jejichž znění je nutné dávat pozor. Investor se v nich například dozví, zda a jak jsou dluhopisy zajištěné, kdy probíhá výplata úroku nebo za jakých okolností lze emitenta požádat o předčasné splacení. Co není psáno v emisních podmínkách, je dáno zákonem č. 190/2004 o dluhopisech. Oproti tomu zajištěný dluhopis je cenný papír, za jehož splacení ručí emitent např. zástavním právem k nemovitosti aj. majetku.

„Problémem nejsou dluhopisy jako takové, problémem jsou především nezajištěné firemní dluhopisy. Když se totiž emitent dostane do finančních problémů, nemá investor prakticky žádnou efektivní páku, jak peníze vymoci. Insolvenční řízení může trvat několik týdnů ale i let a jeho výtěžek se pohybuje jen okolo 4 % z pohledávek nezajištěných věřitelů. Aktuálně tento problém řeší například investoři dluhopisů EMTC, která nedávno ohlásila neschopnost dál vyplácet jistiny a úroky. Firma přitom vydala a dosud nesplatila dluhopisy v hodnotě téměř tři čtvrtě miliardy korun. Pokud firma svým závazkům nedostojí, bude se jednat o problém dosud nevídaných rozměrů,“ uvedla Eliška Skřivanová z webu Rizikovedluhopisy.cz, který na pochybné nabídky dluhopisů dlouhodobě upozorňuje.